#12 Členové Moravian Gators: Samuel Dušek

Dnes se vám v naší pravidelné rubrice představí jeden ze zakladatelů našeho klubu a to Samuel Dušek. Sama na turnajích už jen tak nepotkáte, ale kdysi patřil k velice dobrým hráčům a pravidelně se umísťoval na vyšších příčkách. Momentálně se discgolfu stále věnuje, ale trochu jinak. Jak? To se dozvíte v jeho článku.


Jak jsem k discgolfu přišel

S discgolfem mě seznámil náš předseda a můj velice blízký kamarád Kryštof Novák. Myslím, že to bylo v roce 2011, kdy s discgolfem Kryštof přišel do školy a neustále o něm mluvil. Ze začátku mě to moc nezaujalo, ale čím více Kryštof s Kotym řešili různé disky, hody a celkově probírali discgolf hrozně do hloubky, tím více se schylovalo k tomu, že ho také začnu hrát. A to se taky stalo.

Můj první „větší turnaj“ byl Vítání jara v Praze v roce 2012. Nemám tušení jestli se tento turnaj ještě vůbec hraje, ale mám na něj naprosto úžasné vzpomínky, neboť jsme na něj s Kryštofem vyrazili asi ve 4 ráno z Nového Jičína, kdy jsme na vlak šli prakticky rovnou z maturitního plesu našeho gymnázia. Do Prahy jsme přijeli šíleně rozbití a hrálo se nám tak opravdu vesele. Myslím, že to byl i jeden z posledních větších turnajů, na kterých si každý flight nosil na každou jamku svůj vlastní skillshot. Jo to byly časy.

Samuel Dušek, úspěšný příjezd na Vítání jara 2012

Mé discgolfové začátky byly opravdu náročné. Vůbec mi to nešlo a hrál jsem naprostou tužku. Důkazem tohoto tvrzení je fakt, že jsem na svém prvním Czech Open v roce 2012 zahrál ve třetím kolem rovnou 100! Malou omluvou může být i skutečnost, že celé třetí kolo nehorázně pršelo a foukal vítr. Nicméně jedna z mých oblíbených discgolfových říček praví, že:

Historie se neptá jak, ale jestli!

Tato zkušenost mě však od discgolfu vůbec neodradila ba naopak! Troufám si říci, že od té doby šla moje hra jen a jen nahoru a to díky velkému zápalu, neustálým po školním tréninkům s Kotym a Kryštofem na našem legendárním 18 jamkovém hřišti ve Smetanových sadech a nesměrnému počtu turnajů, kterých jsem se od roku 2012 zúčastnil.

Jak jsem členem proDiscgolf.cz Albatros Teamu byl

Jak jsem psal výše, úroveň mé hry šla nahoru. Krom výše popsaných důvodů bych ještě zmínil i to, že jsem pravidelně chodil na kruhový trénink a běhal. Myslím, že výsledek jak fyzického tak i discgolfového tréninku na mé hře šel velice dobře vidět. Všimli si toho i kluci z proDisgolf.cz a v březnu 2014 mi přišel email od Přemka Nováka.

… Ahoj Same, rád bych Ti představil Albatross Discgolf Team. Rozhodli jsme se jej založit na podporu talentovaných hráčů, o nichž jsme přesvědčeni, že to v discgolfu mohou někam dotáhnout. …

S obrovským nadšením a velkou pokorou jsem nabídku stát se členem proDiscgolf.cz Albatros Teamu přijal a byl jsem plně rozhodnut reprezentovat tento tým jak nejlépe budu schopný.

Samuel Dušek (úplně vpravo) reprezentující proDiscgolf.cz Albatros Team, dále zleva Jakub Čech, Stefan Dobrev, Marek Fojtík, Přemysl Novák

Doufám, že mohu říci, že jsem tento tým reprezentovat náležitě a jak se patří. Musím říct, že to však pro mě nebylo nic jednoduchého. Být členem Albatros týmu není jen tak, člověk si musí držet laťku a musí být jasné, že je toho neustále hoden. Tento tlak, možná i mnou uměle vytvořený, na mou hru hodně působil a občas jsem zapomínal, že discgolf hraji hlavně proto, že mě baví. Tím má hra dost trpěla a myslím, že to později šlo vidět i na výsledcích. Hodně mi pomohlo, když za mnou pak přišel Kryštof a řekl mi, že být členem Albatros týmu není o výkonech, ale o reprezentování hodnot, který tento tým ztělesňuje. To znamená slušné chování na hřišti, dodržování všech pravidel a profesionální vystupování, ze kterého jasně vyplývá, že discgolf může být sportem na profesionální úrovni. Toto uvědomění mi opravdu pomohlo a na hřišti jsem se zase začal cítit o dost uvolněnější.

V průběhu času však začínalo být čím dál tím jasnější, jaké jsou mé priority. S nástupem na vysokou školu jsem discgolf hodně upozadil, neboť kdo mě zná, tak moc dobře ví, že já škole věnuji drtivou většinu svého času. Tedy věnoval jsem. Pevně doufám, že už tomu tak není a lepším se. V té době to však znamenalo uvědomění si, že člen Albatros týmu musí discgolfu věnovat mnohem více času, aby mohl tento tým řádně reprezentovat. To už však vůbec nebyl můj případ. Domluvil jsem se tak koncem roku 2015 s Kryštofem a Přemkem, že z Albatros týmu odejdu.

Tím vlastně skončila i má aktivní „kariéra“ hráče discgolfu a od té doby jste mě mohli na turnajích vidět opravdu zřídka. A když už, tak už spíše v roli organizátora než v roli hráče.

Svého rozhodnutí určitě nelituji. Myslím si, že je důležité, aby si každý uvědomil co od života chce a co ne. Discgolf je super koníček, ale tak nějak cítím, že mi do života více dát nemůže.

Na druhou stranu ale také musím říci, že na těch pár let moc rád vzpomínám. Poznal jsem velké množství parádních lidí, díky všelijakým turnajům jsem měl možnost prozkoumat mnoho krásných míst po celé České republice a hlavně jsem získal skvělé zážitky s mými nejbližšími přáteli.

Byli jsme velcí srdcaři. Discgolf, zima, sníh, vítr a Starý Jičín. Zleva Kryštof, Sam a Koty.

Co mi discgolf dal, aneb na co rád vzpomínám

Jak jsem psal výše, discgolfu jsem vděčný za mnoho krásných vzpomínek s mými nejbližšími přáteli. V následující několika odstavcích bych tak rád vypíchl ty, které se mi do paměti vryly nejvíce.

Úplné začátky discgolfu v Novém Jičíně, aneb hrajeme, hrajeme a pořád jenom hrajeme

Začátky discgolfu v Novém Jičíně byly hodně skromné, ale za to velice intenzivní. S Kryštofem a Kotym jsme chodili hrát prakticky každé odpoledne hned po škole do Smetanových sadů, kde jsme měli vymyšlené 18 jamkové hřiště. To hřiště se už šíleně dlouho nehrálo a s dnešním Bedřich Smentana Memoriálem nemá moc společného. Věřím ale, že bychom ho s klukama byli ještě schopní dát dohromady.

Samuel Dušek, ze začátku hrál jen forehand

Další hřiště, které jsme v začátcích hráli stále dokola bylo domácí hřiště u Nováků. Bylo to 9 jamkové ne moc náročné hřiště. Největší výzvou však bylo netrefit barák, což se nám bohužel občas povedlo. Typické pátky vypadaly asi následovně: celé odpoledne discgolf u Nováků + bazén, na večeři mastná pizza ze Starého Jičína a do pozdních večerních her hraní online her. Ideální záležitost.

Cesta na Vítání jara 2012

Tuhle akci už jsem trochu zmínil výše, ale nebude na škodu ji trochu více rozvést. Večer před tímto turnajem se konal maturitní ples naše gymnázia v Novém Jičíně. Tam jsme samozřejmě nemohli chybět. V 9 ráno následujícího dne jsme však museli být na výhozu v Hostivaři. Jediné řešení, které se nabízelo tak bylo jet vlakem ve 4 ráno. Řekli jsme si tak s Kryštofem, že spát moc nemá cenu a pojedeme nonstop. Nakonec jsme s z plesu odešli kolem druhé ráno. Dali jsme si hodinku dýchánek v kanceláři Kryštofového taťky a o půl 4 jsme vstávali na vlak z Nového Jičína přes Suchdol nad Odrou do Prahy. Rozbití, unavení, ale plní nadšení, že jsme to zvládli, jsme před 9 ránou stanuli na players meetingu prvního většího turnaje sezóny 2012.

Jak jsem psal Vítání jara 2012 bylo specifické hlavně v tom, že si každý flight nosil na každou jamku svůj vlastní skillshot. Jo to byly časy. Tady bych velice rád a myslím si i za celou discgolfovou komunitu poděkoval všem, kteří se zasloužili o růst pevných hřišť po celé České republice. I když nošení skillshotu má své jedinečné kouzlo, pevné koše jsou prostě k nezaplacení.

Czech open 2012

To je ten turnaj, na kterém jsem zahrál ve třetím kolem 100. Ale zrovna tohle není ta vzpomínka, která se mi s tímto turnajem pojí nejvíce, i když je také hodně intenzivní. Raději spíše vzpomínám na večer mezi sobotu a neděli tohoto turnaje, kdy jsme u Přemka na bytě na zemi hráli s Kotym, Míšou Greplem, Kryštofem a Přemkem Jungle Speed s tím, že kdo to pokazil pil medovinu. Fuj to nebylo dobrý, ale sranda to rozhodně byla. Naštěstí většinu vypil Greplík.

Úplně první Konopiště Open v roce 2013

Na tenhle turnaj rád vzpomínám, protože to prostě bylo fajn. Bylo neskutečně hezky, s klukama jsme měli za úkol postavit celé hřiště. Dokážete si představit, že Konopiště nachystáte a roznosíte celé ručně? Jo, v tomto roce to tak bylo. Většinu košů jsme z turnajového centra, tehdy ještě bylo v horním hotelu, roznosili po celém hřišti hezky na nohách. Celé to však mělo velice pohodovou atmosféru a už tehdy jsme možná trošku tušili, že stojíme u zrodu něčeho velkého.

Za mě osobně bych rád tady popřál klukům z proDiscgolf.cz ať se jim na letošním Konopiště Open 2018 vše vydaří tak, jak se si přejí! A taky poděkoval za to, že jsem mohl stát u úplných začátků tohoto skvělého turnaje.

Kadaň Open 2014, aneb když Julek dělá steaky

Tenhle turnaj byl naprosto skvělý hned z několika důvodů.

  1. Neskutečně jsem si užil chystání tohoto hřiště. Myslím, že jsme to stavěli s Jakubem Knápkem, Kryštofem a Klárkou. Hlavně jsem byl ale naprosto nadšený z prostředí, ve kterém se tento turnaj měl odehrát. Discgolf tomuto parku nehorázně sedí a pokud jste na turnaji v Kadani ještě nebyli, tak tam určitě zajeďte!

  2. Z turnaje jsem si odnesl třetí místo. Nevím čím to bylo, asi opravdu tím prostředím, ale ten rok v Kadani jsem se cítil fakt skvěle a šlo to dost dobře vidět i na mé hře.

  3. To nejdůležitější na co však z tohoto turnaje nejraději vzpomínám je večerní opékání u ohně. Jednak ta chvíle měla hodně pohodovou atmosféru a hlavně jsem ten večer měl možnost si dát nejlepší steak, co jsem kdy jedl. Nevím, jak toho Julek docílil, ale pomocí grilu na jedno použití, který prostě hodil na zem a zapálil a jedné flákoty masa, kterou ani nijak nedochucoval (jen špetkou soli), se mu podařil vytvořit kulinářský zážitek, na který asi nikdy nezapomenu.

  4. A v neposlední řadě jsem si z Kadaně doslova odvezl jeden řidičský zážitek, neboť, po tom co jsme sklidili hřiště, jsem dostal možnost řídit domů. Řídit domů… Co je na tom, že? No byla to plně naložená Navara s vozíkem z Kadaně až do Kopřivnice. No, prostě jsem měl velkou radost z toho, že jsem toho byl schopný.

Samuel Dušek, Kadaň Open 2014

Úplně každé Moravian Open

Tenhle turnaj je pro mě naprostou srdcovou záležitostí. Vypisovat proč by možná bylo na celý jeden článek. Hlavní důvod je asi ten, že z Moravian Open se nám podařilo udělat velkou událost a troufnu si říct i opravdu kvalitní turnaj. Největší podíl na tom má rozhodně náš předseda Kryštof Novák a já jsem opravdu rád, že mu můžu každý rok s tímto turnajem pomáhat.

Moravian Open je také turnaj, který mě naučil dvě důležitým věcem, které spolu úzce souvisí.

1. Neslibovat něco co nemůže člověk splnit.

2. Převzít zodpovědnost za to, co člověk slíbí.

Výlet do Finska na European Open 2013

Tenhle výlet byl možná to nejlepší, co jsem díky discgolfu měl možnost zažít. S Kryštofem, Kotym, Přemkem Novákem a Míšou Greplem jsme se v létě 2013 vydali na Preliminary Open, kde jsme hráli, a na European Open, kde jsme dělali dobrovolníky. Zažili jsme toho na tomto tripu opravdu hodně. Vše je to parádně zdokumentováno na tomto webu – https://prodiscgolf.wordpress.com/. Pokud máte chvíli čas, určitě si ty články pročtěte. Nevím na čem jsme tehdy jeli, ale muselo to stát za to!

Zleva Kryštof Novák, Michal Grepl, Avery Jenkins, Samuel Dušek, Pavel ‚Koty‘ Kotala
Zleva Pavel ‚Koty‘ Kotala, Michal Grepl, Přemysl Novák, Samuel Dušek, Kryštof Novák

Díky chlapi za parádní výlet! Byla to pecka a rád na to vzpomínám!


Určitě by se toho našlo ještě spousta, ale za těchto několik vzpomínek bych discgolfu a všem, kdo je pomohl uskutečnit, opravdu moc rád poděkoval.

Co můj bag tvořilo a stále ještě tvoří

Můj Grip Bag

Vyznávám filozofii jednoduchého bagu. Moc různých disků nemám. Spíše se snažím mít více variant od stejného disku, kdy si každou variantu tak nějak „vychovám“ jak potřebuji. V mém bagu proto najdete:

    
  • 1x S-Line P2 Psycho Putter od Discmania
    • tento disk mi dovezl Kryštof s Ameriky a je naprosto ideální na kratší hyzer příhozy

  • 2x R-Pro Rock od Innova
    • podařilo se mi oba dva disky vychovat tak, abych s nimi byl schopný hodit víceméně všechny typy hodu od hyzeru po unhyzer
  
    
  • 1x Star TL
    • pro delší rovnější hody

V bagu mám ještě několik dalších disků, ale vůbec je nepoužívám. Všechny situace se snažím vyřešit s výše popsanými disky.

Proč stále členem Moravian Gators jsem

I když se hraní discgolfu aktivně nevěnuji, pořád jsem členem našeho novojičinského discgolfového klubu Moravian Gators. A proč? Hned z několika důvodů.

  1. Tento klub jsme zakládali s mými velice blízkými přáteli a tak dlouho jak oni budou jeho součástí, tak já chci být taky. Je to něco co nás určitým způsobem pojí, něco co tak nějak společně budujeme a já to něco určitě nechci opustit.

    Novojičínský discgolfový klub Moravian Gators
  2. Co si budeme povídat. Když někomu řeknu, že jsem členem Moravian Gators, tak prostě cítím určitou hrdost. Doufám, že s čistým svědomím mohu říci, že náš klub ztělesňuje velice podobné hodnoty jako výše popsaný proDiscgolf.cz Albatros Tým. Navíc jsme největší klub v České republice vůbec, pořádáme kvalitní vyhlášené turnaje a určitě máme být na co pyšní. V ruku v ruce s tím však jde i určitá zodpovědnost, neboť naplňovat všechny tyto hodnoty a organizovat všechny akce na vysoké úrovní si vyžaduje spoustu práce, úsilí, píle a trpělivosti. Snad se mnou budete souhlasit, že náš klub takový prostě je a že se nejedná o nějaké „vychloubání, či povyšování“. Být jeho členem je tak pro mě velká čest a zároveň i zodpovědnost.

  3. Nutí mě to tvořit. Tady bych rád zmínil skutečnost, že s mým koncem hraní discgolfu jsem nabyl naprosto falešného dojmu, že ani pro náš klub nemusím nic dělat, neboť veškeré výhody se členstvím v klubu spjaté určitě nebudu využívat. No, ono je to možná i pravda, ale je to v rozporu s bodem číslo 2 a mnohem lepší přístup je tak zcela odlišný. Řekl jsem si, že s mou pasivitou je konec a rozhodl jsem se, že začnu mému klubu pomáhat a rozvíjet ho. Snažím se teď náš klub rozvíjet hlavně tím, jak působí na navenek. Podařilo se mi třeba dát do hromady toto video:

 

Dále mám v klubu na starost naše internetové stránky. Tady bych velice rád zmínil, že pokud byste k naším stránkám měli nějakou připomínku, nápad na zlepšení, nebo cokoli jiného, určitě mi dejte vědět na email ja@samueldusek.cz.

Jaké aktivity teď mé jsou

Nejvíce času teď věnuji tvorbě mého podcastu s názvem Life Engineering, ve kterém si povídám se zajímavými lidmi z naší české domoviny. V případě, že byste se o mém podcastu chtěli dozvědět více, nebo v případě, že třeba vůbec nevíte co to podcasty jsou, navštivte mé stránky www.samueldusek.cz, kde si můžete vše dohledat.

Český podcast Life Engineering

V první epizodě mého podcastu jsem si povídal s naším předsedou Kryštofem Novákem. V případě, že jste tuto epizodu ještě neslyšeli, doporučuji si ji pustit třeba zde.

Kryštof Novák v podcastu Life Engineering

Mým dalším velkým koníčkem je běh. Mám za sebou svůj první půl maraton a myslím i na delší vzdálenosti. Velice rád bych se někdy zúčastnil i maratonu a až překonám tuto hranici, tak i určitě ultramaratonu. I tady však doslova platí:

Je to běh na dlouhou trať.

Samuel Dušek, Brněnský půl maraton

Samovi přejeme hodně štěstí! Ať se mu daří s jeho podcastem a ať si splní svůj cíl s maratonem a později i s ultra maratonem! 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *