Přemek je vlastně takovým prvotním hybatelem discgolfu v Novém Jičíně, vlastně i v České republice. Díky tomu, že pro discgolf nadchl bráchu Kryštofa (našeho současného předsedu) a spolu s ním uspořádal první turnaje, se u nás všechno rychle rozjelo. Přemek discgolfem žije, navrhuje a prodává discgolfová hřiště po celé ČR i Evropě a pořádá ty největší turnaje u nás. Díky za to, co jsi pro český discgolf udělal a stále děláš, Přemku!
Na psaní podobných článků je vždycky nejtěžší začátek. První věta. Pak ji napíšete a už to jde. Tak. Už můžu zvesela pokračovat.
V rámci přípravy jsem přečetl snad celý obsah tohoto webu, abych s lehkým pohnutím mysli a dojetím zjistil, že můj život s Moravian Gators je zde popsán krásně a hned na několika místech. Nejvíce asi v historii klubu a pak v článku o Greplíkovi, který ty naše první discgolfové krůčky popsal dokonale. Dokonce jsem zjistil, že jsem na spoustu věcí už i zapomněl. Bylo hezké si je zase oživit. Díky Míšo.
Poslední dobou se sám sebe ptám, proč právě discgolf. Co mě na něm nejvíce i po těch letech baví. Je to krása letícího disku, možnost se zlepšovat, touha něco budovat, soutěžení? Při tom čtení všech článků, reportáží a shlédnutí videí jsem na to asi přišel. Jsou to vzpomínky. Vzpomínky, které když si vybavím, začnu se usmívat. A v těch vzpomínkách nikdy nejsem sám.
Jsme tam s Greplíkem, na našem první hřišti v Coloradu.
S bráchama Ráďou a Kryštofem jak nepovedenými hyzery sestřelujeme střešní tašky našeho domu v Petřkovicích, okolo kterého jsme si vymysleli devítijamkové hřiště na jeden koš.
Vidím Kotyho ve finské státní televizi, jak spotuje 17. jamku European Open 2013.
Radost Sama když dal eso odrazem od stromu na otevírače Stříbrného jezera v Opavě.
Je tam toho hodně. Mohl bych vypsat další 50 těchto úsměv-vzbuzujících vzpomínek a určitě bych na spoustu zapomněl. Důležité je, že tam jsou. Někdy si vybavím tuhle, jindy zase jinou, už skoro zapomenutou. Vybavím si je a usmívám se. Zvedne mi to náladu.
Jo, discgolf je o kráse letícího disku, o rozvoji, o seberealizaci, o soutěžení. Ale znáte ten pocit, kdy jste na krásném místě, ale jste tam sami? A hrozně byste chtěli, aby tam s Vámi někdo byl. Někdo, s kým se o tu krásu a radost podělíte, s kým na to budete moci v budoucnu vzpomínat? O tom je pro mě discgolf a Moravian Gators.
O sdílení přítomného okamžiku, o tom že na Bochetě nikdy nebudu hrát sám, na turnaji budu mít vždycky ke komu si přisednout, komu fandit, s kým se radovat.
V klubu je nás už hodně, od řemeslníků, přes studenty a učitele, až po podnikatele a ředitele.
A neřešíme jestli někdo vydělá deseti či statisíce, jestli volí Losnu nebo Mažňáka. Prostě jsme, trénujeme, organizujeme, jezdíme na turnaje a sdílíme. Užíváme si to. A až na to všechno budeme jednou za deset, dvacet nebo padesát let vzpomínat, budeme se usmívat.
Tyhle zážitky mi nikdo nevezme, jsou super a spoustu z nich bych bez členů Moravian Gators neměl. Jsem moc rád, že můžu být součástí.
